Svoji kariéru amatérského fotografa jsem začala asi v 11 letech, kdy jsem dostala do ruky svůj první digitální fotoaparát. Tehdy jsem chodila do stájí ke koním, kde jsem fotila doslova každý "koblih". Za dva roky jsem za pěkné vysvědčení vyškemrala první digitální zrcadlovku Sony alpha 200, se kterou jsem fotila převážně svého psa Duckieho, který mě musel trpět, ale věnovala jsem se i focením koní a dostihů. U tohohle koníčka jsem zůstala pár let. Občas jsem zkoušela v zoo fotit zvířata, zejména vlky a vyzkoušela i wildlife, která mě nadchla i přes absenci dobré techniky. Z dobré fotky kdy vyjdete do přírody a nikdy nevíte zda něco "ulovíte" jsem měla tak nějak mnohem větší radost než u dostihů, kde máte představu co se bude dít. |
|
Pak nastal zlom, kdy jsem nevěděla co by. V přírodě se mi nedařilo, dostihy mě nebavili, koně nikdo nafotit nechtěl a přišla pauza. Pak přišla kamarádka, která mě k focení opět dostala, kdy mi půjčila svůj Canon (a ještě stále půjčuje) a díky focením psů a přírody se mi vlila jak se říká nová krev do žil. U psů bych chtěla chvíli zůstat. V plánu mám pořízení nové konečně vlastní fototechniky a věnovat se naplno wildlife, ale návrat ke koním a dostihům se nebráním, vlastně ráda bych k tomu zpátky přičuchla. |
|
Kdo dočetl až sem, tomu gratuluji. Teď už o mě víte všechno co potřebujete. ;-)